Elán car autoelektrika

Pro samostatnou práci spalovacího motoru je nutné, aby byl tento motor uveden do stavu, kdy již sám překonává svým spalovacím dějem všechny odpory, jako je tření, pohon pomocných zařízení a setrvačné síly při akceleraci. Výkon spouštěcího zařízení určuje otáčky, na které se musí roztočit spouštěny motor. U zážehových motorů jsou spouštěcí otáčky v rozsahu 40 až 150 min-1 a vznětových jsou tyto otáčky v rozsahu 80 až 200 min-1. Vznětové motory tak vyžadují spouštěč o vyšším výkonu.
E-shop - Startéry

Elektrický spouštěč, který se běžně používá ve vozidlech, je jednoduchý stejnosměrný sériový motor s velkým momentem při malých otáčkách, který může být i vhodně zpřevodován. Pro správnou funkci však musí splňovat některé mechanické požadavky, jako je zajištění pastorku mimo záběru s věncem setrvačníku v klidové poloze. Zasouvání pastorku do záběru musí být synchronizováno s věncem, velikost točivého momentu by měla být regulována, aby nedošlo k poškození zubů. V plném záběru musí být zařízení schopné přenést celý točivý moment a musí být současně chráněno proti přetížení při zpětném zážehu motoru. Pastorek zůstává v záběru do přerušení startování, kdy by se měl spouštěcí obvod rozpojit a pastorek se uvolnit z věnce motoru. V současnosti se používají tři základní soustavy a to systém Bendix, posuvná kotva a posuvný pastorek.
U systému Bendix se k zasunutí pastorku do záběru využívá setrvačnosti samotného pastorku. Pastorek má na vnitřním průměru plochý nebo lichoběžníkový závit a pohybuje se tak v rozmezí dvou dorazů po šroubovém závitu pouzdra. Pouzdro je poháněno spouštěcím motorem pomocí unašeče, který tlumí nárazy. Při zapojení proudu do spouštěcího motoru se pastorek neurychlí tak rychle jako rotor spouštěče. Pastorek se tak pohybuje volně na šroubovici směrem do záběru s ozubeným věncem setrvačníku. Přijde-li zub do mezery, pohybuje se pastorek až na doraz a spouštěč začne otáčet motorem. Při dosednutí zubu na zub je pastorek stržen šroubovicí do mezery. Jakmile se motor rozběhne a otáčí se tak rychleji než rotor spouštěče, vyšroubuje se pastorek ze záběru s věncem a setrvačností doběhne až na doraz v klidové poloze. Tento systém byl v minulosti značně rozšířen pro svoji jednoduchost, ale v současnosti se od něho již opouští pro řadu jeho nevýhod (samovolné vybíhání ze záběru při přechodných zrychleních motoru, poškozování zubů, poruchovost tlumících pružin atd.).
Spouštěče s výsuvnou kotvou (rotorem) mají pastorek spojený s hřídelem spouštěče volnoběžnou spojkou. Zasouvání pastorku do ozubení setrvačníku probíhá společně s axiálním pohybem celé kotvy. Axiální pohyb kotvy vznikne při zmagnetizování budících vinutích. Spouštění motoru je tak dvoustupňové, kdy první stupeň je vysunutí kotvy a zasunutí pastorku do ozubení věnce motoru. Ve druhém stupni začne spouštěč vyvíjet točivý moment, který roztáčí motor. Tyto spouštěče nejsou příliš rozšířené pro jejich velkou hmotnost a některé nevhodné vlastnosti rotoru.
V současnosti je nejrozšířenějším spouštěcím systémem spouštěč s výsuvným pastorkem. U tohoto zařízení je nejdříve zasunut pastorek do záběru pomocí dvouramenné elektromagnetem ovládané páky. Spouštěč je uveden do činnosti stisknutím tlačítka nebo otočením klíčku ve spínací skřínce. Pastorek je spojen volnoběžnou spojkou s hřídelem spouštěče a začne-li se hřídel otáčet, je tento pohyb přenášen přes pastorek na věnec motoru. Tento proces probíhá po celou dobu startování a pastorek je vysunut ze záběru až po uvolnění tlačítka nebo klíčku ve spínací skřínce. Díky volnoběžné spojce se pastorek otáčí po nastartování motoru otáčkami, které odpovídají otáčkám motoru a převodovému poměru pastorek/věnec. Nerozběhne-li se motor při prvním nastartování, je nutné počkat až do úplného zastavení spouštěče, což nebývá více než 5 sekund, jinak by mohlo dojít k poškození ozubení pastorku nebo setrvačníku. Doběh spouštěče zkracuje třecí brzdička, která současně omezuje otáčky nezatíženého spouštěče.